Pomáhat a nechat si pomoct

Určitě to znáte - s někým se jen trochu pohádáte, a už máte pocit, že celý svět je proti vám. Ptáte se "proč zrovna já", nechcete s nikým mluvit, a pokud už druhé osobě odpovíte, přenesete na ni svou negativní náladu.

Nechci vám zde vypisovat, kolik lidí na světě se má hůře než vy, to vůbec ne. Naopak, tyto řeči mně samotné dost vadí. Lidská psychika je velmi křehká věc, a často okolí ani nezjistí, že zrovna ta naše je poškozená nebo vyčerpaná. U zlomené nohy je to jinak. Většina lidí od nás neočekává, že s takovým úrazem vyjdeme pěšky až do pátého patra, ale považují za samozřejmost, že pojedeme výtahem.

Situace, kdy nám není psychicky dobře, a někdo nás nutí do nepříjemných věcí, je naopak velice častá. Jasně, můžete říct, že samotná hádka nesmí vyřadit člověka z běžného provozu, a s tím naprosto souhlasím. Těmito slovy se spíše snažím naznačit, že bychom měli být k lidem v okolí více tolerantní a nabídnout pomoc. Když je někdo smutný, je přeci hezké mu věnovat alespoň část naší dobré nálady (tedy pokud my zrovna nejsme ti naštvání). :-)

Ještě se na chvíli vrátím k sebelítosti, ke které má občas každý z nás sklony. Kvůli ní často přehlížíme i malé signály pomoci od ostatních a utápíme se v myšlenkách, co jsme komu udělali. Co myslíte, nebude lepší vyrazit ven a utřídit si myšlenky? S čistší hlavou třeba i zjistíme, že jsme obklopeni moc fajn lidmi, kteří se nám snaží spravit náladu. Tak jim to dovolme dříve, než to s námi vzdají!

Přeji vám krásný víkend.