Harmonie vztahů: je krásné dávat i brát

Každý z nás má občas pocit, že v jeho kamarádském nebo partnerském vztahu není něco v pořádku. Proč se to děje? Vysvětlení je rozhodně více než jedno. Já se v tomto článku rozhodla rozvést situaci, kdy jeden více dává, než bere, a naopak. Přijde mi to jako zajímavý podnět k zamyšlení, na který ve svých životech často zapomínáme.

Důvod, proč už si s někým nerozumíme a daný vztah nás nenaplňuje, může být prostý - jsme odlišní. Máme jiný pohled na svět, nemáme si co říct, neshodujeme se v oblasti humoru, a tak dále. Ale jak často se snažíme nad problémem více zamyslet? Co jsem udělal já, abych vztah zlepšil? Pokud si odpovíme, že téměř nic, nemůžeme se divit nepřicházejí změně. 

Vždy, když nejsme ve vztahu spokojení, měli bychom si sednout u dobrého pití a celou záležitost probrat. V případě, že druhý o záchranu již nestojí, zbývá nám poděkovat mu za společně strávený čas a odejít. V lepším případě druhá osoba bude chtít spolupracovat. Pak je na nás, jak budeme pokračovat dále. Z mé zkušenosti je nejlepší vyhradit si "upřímnou hodinku", kdy na člověka vysypeme úplně vše, co nám leží na srdci. Avšak pod podmínkou, že nebudeme používat sprostá slova a zvyšovat hlas. Pár dní pauzy po rozhovoru na zpracování poznatků je nutností, poté můžeme ještě celou věc dořešit.

Být smutný není cílem snad nikoho z nás, proto bychom měli o svých problémech mluvit. :)

Zajímavé je, kolik informací se v průběhu upřímné hodinky dozvíme. Často nám dojde, že náš vztah nebyl harmonický. Skládal se ze dvou osob, z nichž jedna dávala víc, vždy podpořila, podržela, ale bála se ozvat a zažádat o změnu. Druhá osoba si pak neuvědomovala, že ve vztahu jen bere a nestojí ji zdaleka tolik úsilí. Zde musíme podotknout, že obě role, dá se říct dominantní a submisivní, člověka unavují. Být ve vztahu, kde jsme (i nevědomky) využívaní, je bolestivé, stejně tak trápit se tím, že nás druhá osoba už "nebaví" a nemáme příležitost jí snahu oplatit.

Jako řešení se nabízí, aby se oba zúčastnění snažili "zrovnoprávnit"- ten co více bral, se začne o druhého zajímat, pomáhat mu, popř. na něm přestane hledat chyby a začne u sebe, submisivní osoba zase včas řekne, když jí bude něco vadit a nenechá si vše líbit.

V praxi se s problémem nerovnosti mezi dvěma lidmi setkáváme každý den. V jejím důsledku se z hodné a milé osoby stává osoba ustrašená a nešťastná, a z příjemně sebevědomé osoby bezcitný egoista. Jak se říká, když dáme člověku ochutnat jeho vlastní medicínu, osočí nás, že jsme na něj zlí... Jen jestli to není spíše naopak!

Jak jste na tom vy? Cítíte také sem tam nerovnováhu vztahů ve vašem životě? Těším se na milé komentáře!