Návrat do dětství

Pamatujete si, jak jsme jako malí dělali věnce z pampelišek a sedmikrásek? Doteď mám před očima své dlaně špinavé od pampeliškového mléka, které nechtělo za žádnou cenu dolů. Ale nejen věnečky nám dělaly radost. Co třeba takové hledání čtyřlístku mezi obyčejným jetelem? A když jsme ho nenašli, tak jsme si ho prostě vyrobili. (Nesnažte se obhajovat, každý víme, jak to bylo...)

Tyto krásné vzpomínky se mi dnes vybavily, když jsem v zahrádce u naší chaty trhala pampelišky a spojovala je dohromady. Nesměla jsem zapomenout ani na kytičku ze sedmikrásek. Čtyřlístek jsem ale bohužel nenašla. Přijde mi, že jich nějak ubývá, nebo už možná nemám tu dětskou nekonečnou trpělivost a bystré oči.

Při procházce zahradou mi chyběl už jen bublifuk a trochu více sluníčka. Doufám, že se brzy dočkám a vyrazím sem na delší dobu i s kamarádkou nebo přítelem. Teď akorát zbývá je přemluvit, aby se se mnou pustili do stavby útulného domečku na jedné z jabloní. Protože já sama, antitalent na fyziku a logiku, to nemůžu zvládnout. A popravdě ani řezání nebo lakování dřeva mi nikdy nebylo vlastní. Možná proto, že celý svůj život vyrůstám ve velkém městě. Tak mi prosím držte palce, aby to vyšlo.

A co vy, jaké máte vzpomínky na své dětství? Chtěli byste se do něj vrátit? Těším se na vaše komentáře.